Farmakologie II.

Příprava na zkoušku z farmakologie byla pro mě doposud nejnáročnější jak množstvím látky k naučení, tak i psychicky. Naproti tomu samotná zkouška byla jednou z nejpříjemnějších, které jsem kdy absolvovala (ještě před pár týdny bych nikdy nevěřila, že tohle řeknu, ale je to tak). Jak se říká - těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Myslím si, že po farmakologii vás až do státnic nic horšího nepotká a že je to poslední předmět, kvůli kterému hrozí, že budete opakovat ročník.

Výuka.

Farmakologie ve 4. ročníku navazuje na výuku ze třeťáku. Skládá se z nepovinných přednášek a povinných praktických cvičení. Za úspěšně vykonanou zkoušku dostanete 9 kreditů.

Přednášky.

Oproti třeťáku jsou již každý týden, většinou ve čtvrtek dopoledne. Přednáší se ve velké posluchárně v Procháskově ústavu. Během přednášek se probírá speciální farmakologie.

Praktická cvičení.

Praktika se konají v novém biomedicínském centru. Jsou jen jednou za dva týdny a trvají tři hodiny - může se to zdát jako dlouhá doba, ale mě letos praktika se speciální farmakologií přišla mnohem zajímavější než loňská s obecnou. Výuka je zaměřena hlavně na výklad a také práci s PC programy, pomocí nichž lze vypočítat nejrůznější hodnoty. Osobně mi práce na počítači přišla trochu zbytečná a myslím, že jí bylo věnováno více času, než je potřeba. Když budete mít štěstí, zopakuje s vámi váš vyučující i psaní receptů, což se před zkouškou určitě hodí.

Pro získání zápočtu musíte napsat test, jehož obtížnost i rozsah látky závisí na vyučujícím. U některých budete muset napsat i pár receptů, někteří vyžadují zase jen teorii. 

Zkouška.

Skládá se ze dvou částí - písemného testu a ústní. Písemný test je vždy v pondělí, ústní zkouška pak probíhá v následujících dnech až do pátku.

Písemný test - píše se v pondělí v 11 hodin ve velké posluchárně v PRO a všichni studenti mají tentýž test. Obsahuje 23 otázek s možností výběru odpovědi (cca 4-5) a dva recepty. U otázek může být správně jedna nebo i všechny čtyři možnosti. Pozorně si vždycky přečtěte zadání i všechny možnosti, hodně se tam slovíčkaří a jeden malý detail může úplně změnit smysl otázky. Údajně mohou být v testu i grafy, vzorečky, obrázky..., ale letos myslím nebyly ani na jednom termínu - test vždy obsahoval pouze klasické slovní otázky. No a recepty - na těch si dejte opravdu záležet. Jeden je magistraliter a jeden HVLP. Brevíř k dispozici nedostanete, ale není potřeba - všechny potřebné informace máte v zadání. Nemusíte se dokonce ani učit různé přípravky zpaměti, vše máte zadané.

Jedině si zopakujte např. jaká se používají vehikula do různých lékových forem, jaké množství se daného přípravku předepisuje (jestli to jsou desítky nebo stovky gramů), u čeho se píše S.s.v., Suo nomine, Protřepat! apod. Na test máte času, kolik chcete. Pro splnění testu je nutné mít alespoň 16 bodů z celkových 25, což má pokaždé tak 95% lidí. O tom, zda jste byli úspěšní a kdy se máte dostavit na ústní, se dozvíte z e-mailu, který vám pošlou někdy po obědě. A ještě něco - pokud si seženete vytažené otázky z předchozích let, dobře si je projděte. Já z nich měla úplně všechny otázky.

Ústní zkouška - začíná vždy v úterý a pokračuje až do pátku (podle počtu studentů), zkouší se po 15 lidech a všichni by se měli dostavit na půl 9. Zkouší se v novém biomedicínském centru a studenti jdou na řadu podle abecedy - pokud jste tedy na daný den napsáni až někde ke konci, klidně můžete přijít o něco déle. První studenti bývají zkoušení hodinu a déle, s přibývajícím časem to naštěstí bere pan docent rychleji, ale to několikahodinové čekání, než přijdete na zkoušku (pokud tedy nepatříte mezi ty, kteří jsou psáni v první čtveřici), je nekonečné a neskutečně vyčerpávající.

A teď k samotné zkoušce - taháte si dvě otázky, jednu z obecné farmakologie (z celkového počtu 37 otázek) a jednu ze speciální (ze 183). Na přípravu na potítku máte dostatek času. Zkoušení u pana docenta je v pohodě, je na něm vidět, že vám tu zkoušku opravdu chce dát, jen nesmíte říct kolosální blbost nebo projevit základní neznalost. Nejhorší chyba, které se můžete dopustit je, když řeknete něco, po čem by pacient zemřel. Radši si klidně nechte čas na rozmyšlenou, než plácnout to první, co vás napadne. Pan docent se ptá docela dost, ale když nevíte, navede vás. Taky s vámi může rozebrat test, proto se doma podívejte na ty otázky, u nichž jste si nebyli jisti. Z ústní se vyhazuje jen málo - maximum (o kterém vím) byli 3 vyhození lidé z celkových 15 v jeden den. Často to však nebyl vůbec nikdo nebo jen třeba jeden člověk. 

Pokud vám můžu poradit - před farmakologií budete určitě strašně nervózní. Já byla už několik dní předem a pak v den zkoušky to bylo nejhorší. Nepamatuji si, že bych z nějaké jiné zkoušky měla až takový strach. To si můžete dovolit ale jen do doby, dokud si nevytáhnete otázky. V tu chvíli to z vás musí spadnout, musíte si začít věřit a dostat ze sebe všechno, co víte. Na ústní jděte s dobrou náladou a úsměvem na tváři a hlavně si věřte! Zdravě sebevědomý, vyrovnaný a usměvavý člověk udělá mnohem lepší dojem než ubrečený, vystresovaný uzlíček nervů.

Doba potřebná k naučení na zkoušku: tři týdny o zkouškovém od rána do noci, přičemž polovinu farmakologie jsem udělala už během semestru. Dané tři týdny mi tedy sloužily k doučení druhé poloviny a zopakování všeho. Farmakologii se začněte učit fakt brzy (já začala někdy ke konci listopadu, ale doporučovala bych začít dřív).

Termíny.

Každý týden zkouškového je jeden termín (celkem tedy pět) pro 50 lidí. Pokud chcete jít až v úplně posledním termínu, pořádně se připravte - pár vteřin po spuštění přihlašování bylo všech padesát míst okamžitě obsazeno plus dalších cca dvacet lidí čekalo ve frontě. Pro ty, co zkoušku v zimě neudělali či na ní vůbec nešli, je prý vypsáno ještě pár termínů během března / dubna / května. Radila bych vám však jít na zkoušku v zimě i za cenu, že to nevyjde, protože to, že jste se v zimě na zkoušku nedostavili, pak u pozdějších termínů nebude moc hrát ve váš prospěch.

Učebnice, literatura.

Na obecnou farmakologii se dobře připravíte z poměrně tenkých skript Vybrané kapitoly z obecné farmakologie - Eybl.

Speciální farmakologie se mi nejlépe učila z knihy Základní a aplikovaná farmakologie (Lincová). Jedná se však o knížku velice podrobnou a spoustu částí musíte přeskakovat. Našla jsem zde snad až na malé výjimky dobře zpracované všechny otázky. Dále je doporučována stručnější učebnice farmakologie od Lüllmana, kterou já však v ruce nikdy neměla a tak nemůžu soudit.

Při učení jsem pro rychlé zopakování využívala učebnici Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů od Martínkové. Sama učebnice je naprosto nedostačující (stačí se podívat na její rozměry), ale mě pomohla si ve zkratce připomenout, co k dané otázce říci. Přišlo mi, že to je v podstatě hrozně moc osekaná Lincová.

Recepty si můžete zopakovat z Předepisování léčivých přípravků pro studenty lékařských oborů - Černý.