Pediatrie

Pediatrie byla zkouška, které jsem se bála ze všech nejvíc. Máte strašně málo času a strašně moc toho, co se musíte během té krátké doby zvládnout naučit. O to by ale tak nešlo, když člověk pořádně zamaká a učí se od prvního dne (a vlastně téměř nespí, nají se jen narychlo v pauze mezi dvěma otázkama a nemá žádný osobní život ), tak se to tak nějak dá. Mnohem víc mě děsilo to, co se o zkoušce a hlavně o zkoušejících už léta mezi studenty povídá.

Praktická výuka

Pediatrie trvá pouhých pět týdnů, kdy tři týdny chodíte do nemocnice, čtvrtý se učíte a pátý týden se zkouší. Výuka probíhá na Lochotíně ve vchodě F. První den se všichni sejdete v seminární místnosti na 6. patře, kde se dozvíte celkem podrobné informace o tom, jak to na pediatrii probíhá (pokud budete z této informační schůzky odcházet s pocitem, že to nikdy nezvládnete, je to normální...). Také dostanete rozpis, na jakém oddělení který den budete. Bývají to skupinky tak po 2 - 3 lidech, kromě JIP, kam se chodí tak po 1 - 2. Jako poslední obdržíte zápočtový list, kam vám každý den zapíše lékař z oddělení, na kterém jste ten den byli, docházku.

Oddělení jsou také ve vchodě F, ale v přízemí, hned jak vstoupíte hlavním vchodem, tak napravo. Odsud se jde na oddělení kojenců a batolat, oddělení větších dětí, hematoonkologii a dětskou JIP. V rámci stáže obejdete všechna oddělení a také se podíváte na ambulance, které jsou opět v 6. patře (od seminární místnosti doleva). 

Každý den se začíná v 7.30 ranním hlášením. Není nutné, aby byli přítomni všichni studenti - stačí, když tam budou dva. Oficiálně se končí po 13.00, kdy je ještě odpolední hlášení a rentgenová vizita. Opět stačí přítomnost alespoň dvou studentů. Je fajn, udělat si rozpis, kdo kdy půjde ráno a odpoledne. U nás to takhle vycházelo, že jsme byli každý dvakrát ráno a dvakrát odpoledne. Jinak ostatní studenti končí dříve, většinou hned po dopoledním semináři.

Práce na oddělení spočívá v tom, že každý dostanete jedno dítě, vyšetříte si ho a nález zapíšete do dekurzu. Jinak se tam nic moc nedá co dělat... A na JIP v podstatě skoro pořád jen očumujete, co se děje. Od 9.30 se konají semináře a pak se jde většinou domů.

V pondělí, ve středu a v pátek bývají velké vizity. V pondělí od 12.00 na JIPu a hematoonkologii, ve středu od 11.00 na kojencích a batolatech a v pátek v 11.00 na větších dětech. Všichni studenti by se měli vizit zúčastnit. Občas dostanete také svého pacienta, kterého pak na vizitě referujete. 

Je povolena jedna absence bez omluvy. V případě více absencí je nutné si docházku nahradit. Zápočet dostanete poslední den praktik.

Další povinnosti

Seminář

Konají se každý den od 9.30 a připravují si je studenti, kromě prvního dne, kdy má od 11.00 seminář praktická lékařka pro děti a dorost a poví vám o své práci. Začátkem bloku dostanete každý svého pacienta a na jeho diagnózu si přípravíte teoretickou prezentaci, do které zpracujete jeho kazuistiku. Zároveň budete mít k dispozici lékaře z oboru, s kterým můžete zkonzultovat věci týkající se vaší práce (ale nemusíte). První tři lidé mohli dělat prezentaci ve dvou, zbytek musel udělat každý sám.

Seminární práce

Seminární práce se odevzdává u zkoušky. Je to na stejné téma, jako jste dělali prezentaci, akorát že obsáhlejší. Kazuistiku můžete, ale nemusíte přidat (ale raději ano, přece jen se vám tím zvýší počet stran). Práce musí mít alespoň deset stran, velikost písma 12, řádkování 1,5. Upřímně, mnohem víc než obsah je důležitý vzhled. Co je úplně nejdůlěžitejší (a taky na co jediné u zkoušky koukají) - vzhled, vazba, zdroje a počet stran. Takže - titulní stránku udělejte pěknou, klidně barevnou, s logem fakulty, není na škodu ji dát zalaminovat. Celou práci nechte někde svázat, ne že ji sešijete sešívačkou (mohlo by to mít neblahý vliv na váš úspěch u zkoušky, opravdu). Udělejte přehledný obsah, řádně uveďte zdroje a aspoň dva zahraniční (jedno jaké...), text čleňte do odstavců, podtrhávejte, barevně zvýrazňujte... Cokoliv, co bude dobře vypadat. A hlavně dodržte minimální počet stran, pro jistotu lépe ještě pár přidejte. Na celkovém vzhledu záleží nejvíc, musí být vidět, že jste si na tom dali záležet. To, co v práci budete psát, stejně nikdo nikdy číst nebude. Ono je fakt málo času na to psát sám nějakou rozsáhlou seminárku a proto vám ctrl poslouží nejlépe.

PLDD

Dva dny jste v rozpisu psáni na stáž u praktického lékaře, vždy po dvou studentech. Většinou se to řeší tak, že místo aby šli oba studenti dva dny, jde jeden den první a další den druhý ze studentů a tím máte jeden den volna. Stáž absolvujete u MUDr. Šebkové sídlící na Viních, ulice Strážnická 36. Stáž si nezapomeňte nechat potvrdit do docházkového listu.

Státní zkouška

Skládá se ze tří částí - test, praktická, a ústní zkouška.

Test se píše vždy ve středu v 8.00 na děkanátu na počítači. Je rozdělen do 4 částí, kdy vám vždy po jedné splněné časti napíše počítač kolik máte bodů a jdete na další. Body si musíte počítat sami, abyste na konci věděli, zda jste vůbec prospěli . Máte na něj 90 minut a limit je 65%. Jako vždy, projděte si vytažené. Bohužel je více možností na výběr. Test nebyl sice úplně snadný, ale dalo se to... Zvláštností je, že k tomu, abyste mohli pokračovat další částí zkoušky, není vůbec nutné test napsat na dostatečný počet bodů. I když máte bodů méně, než je minimum, jdete normálně dál a nic se neděje. Častým mýtem je, že pokud test nenapíšete, tak vás stejně vyhodí z ústní, ale to není vůbec pravda. Ale přece jen je lepší jít k ústní s tím, že jste alespoň ten minimální limit splnili, tak se na něj úplně nevykašlejte. 

Praktická část se koná v den testu ve 12 hodin na oddělení. Dostanete pacienta, vyšetříte si ho, pak máte čas se připravit a nakonec to vše proberete se zkoušejícím lékařem. Během času na přípravu můžete využít všechny dostupné zdroje (dokumentace pacienta, knihy, internet), proto nabité mobily s dostatkem dat s sebou! Určitě si vypište alespoň základní info o diagnóze, kterou váš pacient má... Já měla stažené vypracované otázky v mobilu, danou otázku jsem si tam našla a opsala si k tomu poznámky a bylo to fajn. Nestává se, že by někdo praktickou neudělal.

Ústní zkouška - povídá se o ní mnohé. Myslím si, že snad žádná jiná zkouška se mezi studenty neřeší více, než pediatrie. Ale hned pro začátek na uklidnění  - vůbec, ale vůbec to pro mě nebylo tak strašné, jak se povídá. Vím, jak nás už v pátém ročníku strašily zvěsti, jak se na pediatrii vyhazuje i za jediné chybné slovíčko, jak jsou zkoušející přísní (hlavně prof. St.) a chtějí vás vyhodit. Já osobně musím říct, že jsem naštěstí měla zkušenost dobrou. A to mě zkoušela svatá trojice prof. Sý., prof. St. (který byl paradoxně všemu, co jsem slyšela, úplně v pohodě) a doc. D. Možná jsem sice měla prostě jen štěstí na otázky nebo na dobrou náladu zkoušejících, ale za mě byl průběh zkoušky stejný, jako u kteréhokoliv jiného předmětu. Ano, ptali se, ale na věci, co jsem tak nějak věděla a když ne, nedělali z toho tragédii. Jejich otázky nebyly nijak záludné, ale prostě normální k danému tématu. Jeden ze zkoušejících si sice občas trochu rýpnul , ale výsledek to nijak neovlivnilo. První zkoušející byl vyloženě zlatý a druhý v pohodě.

Otázek je celkem 144 a taháte si celkem tři, z toho vždy jedna z neonatologie (v té jsou důležité hodně akutní stavy). Kombinace jsou předem dané. Je hodně dobré projít si "Návod k trojkombinacím", co mám v Materiálech. Ony ty doplňující otázky jsou pořád skoro stejné... Ještě je dobré, co se přípravy na potítku týče, jít na zkoušku hodně brzy (nejlépe v první čtveřici).

Důležité je být v pohodě. Oni vás možná i trošku chtějí rozhodit... Ale když si to nenecháte líbit, nevzdáte to i když se vám zdá, že vás musí za každou cenu už přece vyhodit, když bojujete až do konce a vydržíte to, tak vám to většinou dají. Hlavně se nesmíte nechat vystrašit, nevzdávat se, i když si nevytáhnete úplně nejlépe a hlavně nepokládat otázky, i když je ten stres a tlak na vás strašný. Přede mnou to tři studenti položili, což mi přijde hrozná škoda, protože jde přece o hodně (ve smyslu, že můžete hodně získat) a o termín přijdete tak jako tak, tak proč to aspoň nezkusit... Vždycky je naděje, i když malá, tak vždycky. No, a co horšího se může stát, než že budete opakovat zkoušku (což budete i v případě, že to před zkouškou vzdáte)?

Termíny

Ve středu je vždy test a praktická, čtvrtek a pátek se zkouší ústní část. Já šla v pátek a byla jsem ráda, den navíc se, zvlášť před takhle obsáhlým předmětem, opravdu hodil.

Z čeho se učit?

Jednoznačně vypracované otázky. Jsou dobře udělané. K tomu jsem si vždy tu danou problematiku ale přečetla i v knize Základy dětského lékařství (Stožický, Pizingerová), kdyby tam bylo náhodou něco navíc (nebylo ). Při opakování jsem k tomu četla i výše zmíněný "Návod" a všechny ty otázky zkoušejících si do vypracek přepisovala. Určitě na ně také koukněte. Na neonatologii určitě Neonatologie (Dort). Já měla ještě i učebnici Pediatrie od Muntau, ale do té jsem koukla jen výjimečně.

Jinak, pediatrie je strašně moc a hodně lidí se učilo už během předešlého bloku. To mi přijde zase zbytečné a navíc nemám ráda míchání dvou předmětů najednou. Ale je fakt nutné (alespoň já musela) se učit od prvního dne. Myslím, že jsem až do zkoušky snad žádný den nevynechala, učila jsem se v podstatě pořád, kolik toho bylo. Ale stihla jsem to. 

Strach jsem měla před zkouškou nesmírný, ale nakonec to nebylo o nic horší, než jiné zkoušky... a třeba taková interna mi pak ve finále přišla nejtěžší ze všech státnic, ne pediatrie. Tak nevěřte všemu, co uslyšíte. Až na zkoušku půjdete, bude to už jen o vás a ne o tom, co se povídá.

MOC držím palce a nic není tak černé, jak se může zpočátku zdát.