Interní propedeutika

Interní propedeutiku považuji za jeden z nejzajímavějších a nejužitečnějších předmětů 3. ročníku. Konečně se zde učíte opravdovou medicínu - budete vyšetřovat pacienty, zjišťovat od nich informace o jejich potížích a zdravotním stavu a sledovat různé zákroky. Tento předmět mě (a i většinu mých spolužáků) velice bavil.

Výuka.

Skládá se z povinných praktických cvičení a nepovinných přednášek. Předmět je jen jednosemestrový a je ohodnocen 6 kredity.

Přednášky.

Přednášky probíhají v pátek odpoledne v aule FN Lochotín. Rozhodně doporučuji účast na prvních třech přednáškách, kdy se probírá celkové vyšetření. Výklad je prokládán vlastními zážitky z praxe a přednášky jsou opravdu velmi zajímavé. Poté je vhodné si stáhnout rozpis přednášek a podívat se, co se bude probírat a kdo přednáší, a podle toho se rozhodnout.

Praktická cvičení.

Probíhají jednou týdně a jsou poměrně dlouhá - tři a půl hodiny. Záleží ovšem na učiteli, některý s vámi využije čas opravdu do poslední minuty, jiný vás zase pustí v půlce praktik domů. Většina skupin chodí do FN Lochotín, ale asi 2 - 3 skupiny se učí ve FN Bory.

Náplň praktik, to, kam se půjdete podívat a co vše si budete moci vyzkoušet je plně v režii vyučujícího. Slyšela jsem o skupinách, které probíraly jen teorii a k pacientům se dostaly jen minimálně. Pokud vás váš vyučující k pacientům brát nebude, zkuste se s ním domluvit a poprosit ho, ať vám umožní si vyšetření vyzkoušet i na pacientech - to, že budete umět vše teoreticky je sice pěkné, ale u zkoušky máte za úkol vyšetřit přiděleného pacienta a vyšetření je opravdu třeba si co nejvíce natrénovat. Není to zase tak jednoduché, jak se může zdát.

Během praktik se nejprve naučíte od pacienta odebírat kompletní anamnézu a později vyšetřovat od hlavy až k patě. Po nacvičení základních úkonů hodně vyučujících rozdělí svou skupinu do dvojic až trojic a posílá je samostatně na pokoje, kde si vše mohou samy vyzkoušet. 

Často se také při praktikách probírají křivky EKG a nebo vás vyučující vezme podívat se na různé zakroky. Obecně chodíte nejčastěji na to oddělení, které je specializací vašeho vyučujícího lékaře.

Testy se během roku nepíšou žádné, je dovolena jedna absence (ale asi taky záleží na vyučujícím). Na praktika je nutné nosit přezůvky, plášť (popř. bílé oblečení) a mít vlastní fonendoskop.

Zkouška.

Zkouška se koná ve FN Lochotín a skládá se ze dvou částí - vyšetření přiděleného pacienta a ústní zkoušky.

Vyšetření pacienta - co jsem tak slyšela, tak dříve museli studenti odebrat kompletní anamnézu.

Nyní již stačí přeptat se pacienta na nynější onemocnění, zjistit všechny důvody, proč se do nemocnice dostal, veškeré příznaky a jevy související s tím, proč v nemocnici je. Raději se přeptejte i na léky a alergie. Pak dostanete za úkol vyšetřit zadanou část těla - nejčastěji to bývá hrudník (plíce, srdce) a břicho. Nezapomeňte, že musíte vždy vyšetřit pacienta všemi čtyřmi vyšetřovacími metodami (pohled, poklep, pohmat, poslech).

Jakmile pacienta vyšetříte, stručně - v několika větách - na papír zaznamenáte jeho NO a fyzikální nález. Někteří zkoušející dokonce ani zápis nepožadují a stačí jim, když jim to povíte ústně. Poté se vás mohou ptát na řadu podrobností, často související s fyziologií. Interní propedeutika je hodně záludná v tom, že se vás mohou zeptat prakticky na cokoliv, na jakkýkoliv nejmenší detail z kliniky, třebaže to je nad rámec interní propedeutiky.

Ústní zkouška - taháte si dvě otázky. K ústní zkoušce není toho moc co poradit, protože zkoušejících je spoustu a já kromě toho, co zkoušel mě, nevím, co ostatní všechno požadují. Naučte se hlavně názvy různých vyšetření a hmatů - většina je pojmenovaná po svých objevitelích a je nutné je umět pojmenovat a popsat (např. Murphyho příznak, Homansovo znamení, Stiborova distance a jim podobné, je toho opravdu spoustu) a také zobrazovací metody (RTG, sono apod.). Navzdory všemu, co jsem psala výše, ale zkoušku nepovažuji za příliš těžkou a vyhazuje se minimálně (možná jsem ale měla taky štěstí na zkoušejícího).

Doba potřebná k naučení na zkoušku: 10 dní (čas je pouze orientační, píšu podle toho, jak dlouho jsem se cca učila já)

Termíny.

Byly tři předtermín v zápočtovém týdnu (úterý, čtvrtek, pátek) a poté 2 - 3 termíny každý týden. Zároveň již v průběhu zimního zkouškového byly vypsány termíny na duben, květen, červen a září - na každý měsíc po jednom termínu.

Učebnice, literatura.

Za základ všeho považuji učebnici Propedeutika ve vnitřním lékařství od Klenera. Najdete tu většinu věcí nutných ke zkoušce a které využijete i při interně.

Fyzikální vyšetření včetně všech chorob a patologických stavů je pěkně zpracované v knížce Propedeutika vnitřního lékařství od Chrobáka, která výše zmíněnou učebnici skvěle doplňuje. Podle Chrobáka jsou dělané i přednášky. Pokud váháte mezi koupí Klenera a Chrobáka, doporučuji rozhodně Klenera, protože v Chrobákovi spoustu otázek chybí. Klener možná není tak čtivě napsaný jako Chrobák (i když mě tedy přišel Klener dokonce srozumitelnější), ale zase je toho zde mnohem víc. Ideální je samozřejmě kombinovat obě učebnice dohromady. 

Dále je nutné si pořídit knihu na EKG, které ani v jedné učebnici není a ve zkouškových otázkách je mu věnováno poměrně hodně času. Na to jsou vhodná skripta Základy EKG od Hamana. Jsou sice už hodně staré, ale srozumitelné, stručně napsané a včetně ukázkových EKG křivek při fyziologických i patologických stavech.