Medické radosti i strasti

Být medikem může být občas pořádná fuška a studium medicíny má samozřejmě nejenom kladné, ale i řadu záporných stránek. S čím musíte na medicíně počítat a co je na ní naopak tak skvělé?

Budete mít mnohem, mnohem méně času než dřív. Také budete mít mnohem méně času než vaši bývalí spolužáci, co šli studovat jiný, jednodušší obor. Možná budete muset omezit některé své zájmy. Ať je venku hezky nebo prší, ať je 30°C ve stínu nebo 15°C pod nulou, budete muset sedět doma a učit se a učit se (a někdy dokonce i o letních prázdninách). Na vlastní kůži okusíte pocity jako totální zoufalství, beznaděj, deprese a obrovský stres. Před zkouškou vám bude připadat, že absolutně nic neumíte a proč jste proboha na tuhle školu vůbec lezli. A když se vám nedejbože zkouška nepovede, nejradši byste se někam hodně hluboko zahrabali a pár týdnů odsud nevylezli. Občas vás možná budou napadat myšlenky, zda jste si vybrali správně a jestli na tuhle školu vůbec máte. A jestli jste si radši neměli vybrat nějakou jednodušší školu, kde byste neměli co pár dní pocit, že tohle nemůžete nikdy zvládnout.

Ne! Jakmile jste na medicíně, držte se tam zuby nehty. Nikdy se nevzdávejte toho, co máte rádi. Naučte si čas zorganizovat tak, abyste stíhali i své koníčky. Jde to. Medicína je strašně těžká škola a vy jste si ji vybrali. A vybrali jste si správně! OK, vaši kamarádi se třeba na zkoušku připravují jen pár dní, někdy dokonce jen pár hodin, ale pomyslete na to, jestli by vás po zbytek života bavilo dělat zaměstnání, které budou dělat oni. Měli byste pak po takové zkoušce stejnou radost, jako např. po anatomii? Měli byste ten pocit, že jste to konečně zvládli a překonali sami sebe, že jste dokázali sami sobě, že na to máte? Měli byste takový pocit maximálního štěstí a vnitřního uspokojení? Nechci zlehčovat ostatní obory, ale myslím, že zkouška, na kterou se máte naučit jedna tenká skripta nebo se na ní začnete připravovat večer před zkouškou, vám tohle nikdy dát nemůže. Pocit po úspěšně zdolané, a navíc ještě těžké zkoušce, se nedá popsat. Tomu se nic na světě nevyrovná.

I když často nadávám, kolik se toho musím do školy naučit, i když si tolikrát říkám, že tohle nemůžu zvládnout, nikdy bych neměnila. Ten pocit, když jsem se konečně naučila vyjmenovat všechny tepny včetně jejich větví, kdy jsem konečně pochopila kardiovaskulár, kdy jsem dostala z nějakého testu plný počet bodů - ten pocit, že přece jen v té hlavě asi něco máte a nejste úplně hloupí, když tohle všechno náročné učivo zvládáte, vám nikdo a nic jiného nedá. Za celou dobu, co jsem na medicíně - to jest už skoro tři roky, jsem se ani jednou nenudila. Volného času je málo, ale právě proto jsem se naučila s ním nakládat tak, že si ho pak dokážu plně užít a strávit ho tím, co mě baví.

A něco vám řeknu. Být medikem je ta nejlepší věc na světě.