Červen ve znamení nelítostného boje

Zdravím vás, moji milí čtenáři.    

Tak se opět hlásím, po více než měsíční odmlce. Omluvou mi budiž to, že jsem teď ten měsíc opravdu makala z plných sil a věřte mi, že několikrát jsem měla pocit, že už dál nemůžu. Na blog už nezbývalo sil a ani chuti. Tolikrát jsem seděla nad patologií třeba až do dvou do rána, pak na pár hodin spát a ráno opět všechno nanovo. Toho učení bylo strašně moc.

Patologie je rozsahem mnohem, mnohem, mnohem větší než anatomie a dost víc než fyziologie. Ale narozdíl od fyziologie mě patologie skutečně bavila (jasně, v ty dvě hodiny ráno bych tohle nikdy nenapsala, ale když se na to podívám zpětně jako celek, tak je to pravda). Patologii považuji osobně za druhý nejzajímavější předmět doposud (první je samozřejmě interna, protože kontaktu s pacienty se nic nevyrovná).  

No, nebudu vás už déle napínat. Je dobojováno, zvládla jsem ji. :-) A nakonec to ani nebylo tak strašné, jak jsem čekala. Určitě brzy sepíšu článek. 

Sice ještě nemám úplně vyhráno, ale věřím, že po patologii už půjde ten zbytek snadněji.

Vám, co už máte hotovo, přeji krásné prázdniny.
Vám, co máte ještě nějaké zkoušky před sebou, držím moc a moc palce. Nevzdávejte se!

Mějte se krásně!