Anatomie

"Chirurg bez anatomie je jako krtek. Pracuje ve tmě a nechává za sebou kopečky hlíny."

Anatomie - nejobávanější, nejtěžší (?), nejdiskutovanější, ale také snad nejzajímavější předmět. Noční můra všech prváků. Ale později uvidíte, že to rozhodně není to nejhorší, co vás tu čeká. 

Já na anatomii vzpomínám strašně ráda - možná snad ze všech předmětů doposud úplně nejradši. A je to dané nejenom předmětem samým, jako i úžasnými zkoušejícími. Pamatuju si na první okamžik, kdy jsem si otevřela asi po dvou týdnech školy první díl Čiháka, nalistovala první kost - scapula (pro nemediky lopatka) a řekla si: Tohle se přece nikdy nemůžu naučit!!!. Ale ono to jde. Potom, když se v anatomii dostanete dál, budete si věci dávat do souvislostí a dobře jim rozumět, uvidíte, že je to rozhodně jeden z nejzajímavějších oborů. Vždyť co může být zajímavějšího než vědět, co všechno vlastně uvnitř sebe máte. 

Výuka.

Anatomie je vyučována v zimním i letním semestru a je stěžejním předmětem prvního ročníku. Výuka anatomie se skládá z nepovinných přednášek a povinných praktických cvičení. Předmět je ohodnocen 20 kredity.

Přednášky.

Přednášky jsou, jak už jsem psala, nepovinné, ale doporučuji na ně chodit. Zjistíte, na co je kladen důraz při zkoušce, nakreslíte si spoustu schémat, zjednodušených obrázků, tabulek... Konají se každou středu a čvrtek od půl 8 a přednáší se ve velké posluchárně Procháskova ústavu. Zpočátku bývá strašný nával, a mnoho lidí musí sedět na schodech, ale nebojte, časem to opadne a nebude nutné chodit na přednášku o hodinu dřív jen proto, abyste si měli kam sednout.

Praktická cvičení.

Praktická cvičení jsou povinná, abyste dostali zápočet, musí být vaše docházka 100%! Pokud se náhodou nemůžete na danou hodinu s vaší skupinou dostavit, není problém jít ten samý týden kdykoliv s nějakou z jiných skupin a u jejich vyučujícího si nechat podepsat potvrzení, že jste výuku absolvovali.

Na praktikách se často jdete podívat i na pitevnu, kde si můžete jednotlivé orgány a struktury prohlédnout a popř. i osahat.  Rozhodně doporučuji na pitevně dávat pozor, protože se vám pak bude mnohem lépe učit, když víte, jak to ve skutečnosti vypadá.

Je nutné nosit plášť a přezůvky! Na pitevnu VŽDY, do praktikárny záleží na příslušném vyučujícím. Zároveň doporučuji si na pitevnu nosit rukavice. Pokud nemáte přezůvky a plášť, na pitevnu nebudete vpuštěni. Nějaké pláště jsou zde k dispozici, ale příliš na to nespoléhejte, radši si vždy noste svůj.

Abyste dostali zápočet (nutný pro přihlášení na zkoušku), musíte mít splněny dvě povinnosti - 100% docházku a napsané všechny testy s nejhorší známkou maximálně C.

Z čeho se testy píšou? Za celý rok jich píšete jedenáct - v zimním semestru z kostí, kloubů a vazů, svalů, lebky a gastrointestinálního traktu a v letním z dýchací soustavy, močového a pohlavního ústrojí, srdce a tepen, žilní a mízní soustavy, periferní nervové soustavy a z řezů mozkem. Pokud test nenapíšete, následující hodina je vyhrazena pro opravy. Mezi testy bývá interval 2 týdny, u těžších témat (jako např. tepny, PNS) i 3 týdny. V praxi to znamená asi toto: 1. týden test -> 2. týden případné opravy -> 3. týden test a tak dále. Pokud test nenapíšete ani v opravném týdnu, další termín je až o zkouškovém. Proto se snažte mít do zkouškového všechny testy splněny, není to pak sranda učit se na zkoušky a ještě dohánět testy z anatomie.

Kosti - nejjednodušší zkoušení vůbec.  Probíhá spíše jako ústní zkoušení, zkoušející vám přidělí několik kostí a vy máte za úkol je pojmenovat, zorientovat je - ukázat, jak jsou v těle umístěny (tzn. abyste věděli, jaká čast je nahoře a dole, jaká je vpředu a vzadu apod.), a popsat jednotlivé útvary. Kost můžete dostat jakoukoliv. Nejčastěji se však zkouší scapula, clavicula, humerus, ulna, radius, pelvis, femur, tibia, fibula, talus a calcaneus. Neznamená to ovšem, že nemůžete dostat pojmenovat a seřadit např. zápěstní kůstky. Zatím jsem neslyšela o nikom, kdo by tento test nezvládl hned napoprvé, není se čeho bát. 

Klouby a vazy - také poměrně jednoduchý test. Máte za úkol popsat vybrané klouby (co spojuje, co umožňuje, popř. nějaké zvláštnosti) a součástí bývá i obrázek, kde pojmenujete ligamenta. Test je usnadněný v tom, že se zkouší pouze spojení horní a dolní končetiny, zbytek těla můžete vynechat.

Svaly - no, tady už to taková sranda není. K tomuto testu je vhodné si stáhnout ze stránek OVAVTu tzv. Svalové tabulky, kde máte svaly přehledně rozdělené do tabulek včetně jejich úponů, začátku, inervace a funkce. Tabulky jsou plně postačující materiál ke zvládnutí testu. Stejně jako u předešlého testu, se zde zkouší jen z horní a dolní končetiny (avšak ke zkoušce se stejně budete muset naučit i svaly zbytku těla). Součástí může být i poznávačka na pitevně. Zde se již stávalo poměrně běžně, že někdo test nenapsal, dokonce někdy ani na podruhé. Zkoušení probíhá nejčastěji formou doplňování tabulky.

Lebka - poměrně jednoduchý testík, probíhá buď jako ústní zkoušení, kdy na lebce, podobně jako u testu z kostí, popisujete jednotlivé útvary a průchody, nebo může být písemný, kdy máte popsat daný obrázek. Součástí testu bývá i doplňovací tabulka, kde máte v jednom sloupci průchody a v druhém co jimi prochází a vy tabulku musíte doplnit.

GIT - test z gastrointestinálního traktu se píše obvykle hned po Vánocích. Nepatří mezi nejtěžší, i když učiva je poměrně dost. Zde můžete být zkoušeni v podstatě z čehokoliv - důležité je hlavně přesně znát jednotlivé struktury, jejich části, pokud se na nějaké dělí, funkci, zvlášnosti, přídatné svaly... Není důležité se učit stavbu stěny jednotlivých útvarů ani jejich vývoj a cévní a nervové zásobení. Stavba a vývoj vás čekají až v histologii a zásobení zase u tepen a PNS.  Součástí testu mohou být i obrázky, kde budete mít za úkol pojmenovat označené struktury - a tím nemyslím poznat např. oesophagus, ale třeba určit svaly jazyka. Obrázky si procházejte vždy současně s tím, co se učíte teoreticky, lépe si představíte, jak to v tom těle vlastně je a součástí téměř každého testu nějaký obrázek je.

Dýchací s. - zde platí to samé, co pro GIT - ptát se vás můžou prakticky na cokoliv. Opět se naučte hlavně jednotlivé útvary a vše k nim, nezapomeňte ani na obrázky. Hlavně jsou důležité otisky a stavba plic. 

Močová a pohlavní s. - opět to samé, jako GIT a dýchací soustava - útvary, jejich části, obrázky. Tyto tři testy ze soustav jsou poměrně jednoduché.

Srdce a tepny - jeden z nejtěžších testů z anatomie vůbec. Srdce se až tak moc nezkouší, zato tepny hodně. Naučte se veškeré větvení, od největších tepen až po nejmenší tepénky. Musíte si být přesně jisti, jaké větve každá tepna obsahuje. Celý test vlastně sestává jen z toho, že popisujete, jaká tepna se v co větví. Otázky jsou typu - popiš mediální větve a. carotis interna, popiš větvení od srdce až po a. dorsalis pedis apod. Test rozhodně nepodceňujte, není to sranda. Součástí může být i poznávačka na pitevně. Nezapomeňte na obrázky!

Žíly a lymfatický s. - po tepnách přichází zase něco jednoduššího v podobě žilního a mízního systému. Jakmile umíte tepny, žíly už nejsou vůbec žádný problém. Většina žil se jmenuje stejně jako tepny a zdaleka se tolik nevětví. Mízní soustava je jen na pár stránek, je důležité se naučit hlavní mízní uzliny a odtok z jednotlivých částí těla, jinak by s tím neměl být problém. Opět nezapomenout na obrázky!

PNS - spolu s testem z tepen bych PNS zařadila do dvou nejtěžších testů z anatomie. Opět zde máte samé větve a větévky jednotlivých nervů. Průběh nervů není nutné se učit, to budete brát až v topografické anatomii. V testu se vyskytuje hlavně větvení, hlavové nervy, inervace různých částí těla, míšní segmenty nervů, něco málo ze sympatiku a parasympatiku.

Řezy mozkem - docela jednoduchý test. Probíhá spíše formou ústního zkoušení, kdy na pitevně dostanete pár řezů a máte pojmenovat jednotlivé struktury. Na tento test je nutné se učit ze skript Řezy mozkem (mají v knihovně), popř. z těchto webových stránek

Zkouška.

Abyste se mohli ke zkoušce přihlásit, je třeba mít splněné zápočty za oba semestry. Zkouška se skládá ze tří částí: počítačový test, zkoušení na pitevně a vlastní ústní zkouška.

Počítačový test - píšete ho na děkanátu v Husově ulici, termíny bývají každé pondělí po celou dobu zkouškového. Počítač vám náhodně vygeneruje 25 otázek, každá má 4 možnosti a je ohodnocena čtyřmi body. U každé otázky může být správně 1 až 4 odpovědi! Co jsem tak slyšela, pokud váháte, obecně je lepší zaškrtnout víc odpovědí, protože více bodů se přičítá při správné odpovědi než odečítá při špatné. Když např. zaškrtnete 3 odpovědi a správně jsou všechny čtyři, neznamená to, že z otázky dostanete nula bodů - dostanete např. 0,75 bodu. Abyste uspěli, je nutné mít alespoň 70 bodů z celkového počtu 100, resp. stačí 69,5 - již se zaokrouhluje nahoru. Pokud máte 65 - 69,4 bodů, můžete jít znovu na test hned za týden. pokud máte méně než 65 bodů, můžete jít na test nejdříve za 14 dní. Proto doporučuji nepřihlašovat se na zkoušku až na poslední, ani předposlední termín - v případě málo bodů již nebudete mít žádný termín na opravu a zkoušku budete moci vykonat až po letních prázdninách. A věřte, že většina lidí test napoprvé nedá. Ideální je jít na zkoušku tak, aby i v případě méně než 65 bodů jste měli možnost jít na další termín za 14 dní. A jak je to s pokusy? Dříve to bylo tak, že jste termín za neúspěšný test neztráceli nikdy, mohli jste test dělat kolikrát jste chtěli. Od roku 2012 je zde novinka - za 3 neúspěšné testy se strhává jeden pokus. Tzn. pokud test nenapíšete šestkrát, máte dva pokusy pryč a zbývá vám jen poslední. Avšak myslím si, že vzhledem k týdenním až dvoutýdenním pauzám mezi jednotlivými termíny ani není prakticky příliš možné, že byste si všechny termíny vyčerpali jen na testu. Pokud test napíšete na více jak 70 bodů, pokračujete ihned na pitevnu. Jakmile máte test jednou napsaný, i v případě neúspěchu u ústní či na pitevně ho už nemusíte opakovat. Malá rada: pečlivě si projděte otázky do testu zveřejněné na LFP studiu. Já měla v testu naprostou většinu otázek totožnou s těmi, které jsou zde vypsané.

Pitevna - zkoušení na pitevně probíhá v Procháskově ústavu. Máte zde 12 preparátů a u každého je na nějaké struktuře zapíchnutá vlaječka. Vy musíte danou strukturu poznat (pozor, pokud tam máte např. srdce a vlaječku zapíchnutou ve vortex cordis, nelze napsat pouze to, že se jedná o srdce - vždycky musíte pojmenovat daný útvar a nikdy není odpovědí celý orgán, takhle jednoduché to bohužel není ). Abyste uspěli, je nutné poznat alespoň 8 struktur. Pokud neuspějete, ztrácíte termín a příště již jdete rovnou na pitevnu. V případě, že máte 8 a více bodů, pokračujete na ústní zkoušku - málokdy se odehrává ještě ten den, většinou máte přijít až v úterý či ve středu.

Ústní zkoušení - pokud jste se dostali až sem, máte již z 90% vyhráno. Obecně se soudí, že nejtěžší je právě test a pitevna. Zkoušení probíhá na ústavu anatomie v Procháskově ústavu. U ústního si losujete kombinaci tří otázek (kombinace jsou již předem připravené). Jedna otázka je z pohybového nebo svalového aparátu, jedna ze systémů (GIT, dýchací s., močový s., pohlavní s. nebo oběhový s.) a jedna z PNS nebo CNS. Na přípravu je většinou dostatek času. Pokud u ústní neuspějete, ztrácíte termín a jdete příště rovnou zase na ústní, test ani pitevnu opakovat nemusíte. Malá rada: Otázky jsou připravené v obálkách, ze kterých si jednu vylosujete. Pokud je na obálce modré razítko, je 3. otázka z PNS, pokud červené, je z CNS.

Doba potřebná k naučení na zkoušku: čím víc, tím líp , ale rozhodně minimálně tři týdny (čas je pouze orientační, píšu podle toho, jak dlouho jsem se cca učila já) 

Termíny.

Termíny na zkoušky jdou každé pondělí v červnu. Pokud zkoušku nestihnete před prázdninami udělat, další termíny jsou zase až v září - opět každé pondělí po celý měsíc. Během letních prázdnin se anatomie nezkouší.

Učebnice, literatura.

Naprostým a nezbytným základem jsou učebnice Anatomie 1. - 3. díl od Radomíra Čiháka. Bez nich se neobejdete. Půjčují je i v knihovně, ale důrazně doporučuji pořídit si vlastní. Jsou sice poměrně nákladné - celkově vás vyjdou asi okolo 4 000 Kč - ale využijete je během celého studia. A rozhodně bych se jich po zkoušce nezbavovala, tohle jsou jedny z mála učebnic, které si chci nechat napořád. Už jen kvůli tomu, kolik času  jsem s nimi strávila. 

Na test z řezů mozkem potřebujete skripta Řezy mozkem (knihovna), popř. využijte atlas na internetu.

Centrální soustava je asi nejtěžší kapitola anatomie vůbec. V žádném případě se jí neučte z Čiháka! Zde je zbytečně podrobně a nepřehledně zpracována. Na CNS doporučuji učebnici Anatomie centrálního nervového systému od autorů Grim, Druga, Dubový.

Dále jsou k dispozici různé anatomické atlasy (Feneis, Sinělnikov). Já osobně je považuji za zbytečné. Obrázky v Čihákovi jsou naprosto dostačující a uvidíte, že o zkouškovém nebudete mít čas se ani vše naučit, natož si ještě ke každému tématu otevírat atlas. Zároveň pouze atlas nemůže nahradit učebnici anatomie! Pokud jste si ho pořídili, tak ho používejte jen jako doplňkovou literaturu, když si potřebujete něco ujasnit nebo si něčím nejste jisti. 

Uvidíte, že až anatomii uděláte, budete se cítit, že zvládnete už všechno na světě. Ten pocit za to stojí. 

-----

Tak, tohle je zatím nejdelší článek v historii mého blogu. Myslím ale, že právě anatomie si tu délku určitě zaslouží.