Patofyziologii ve třeťáku přikládá většina studentů v porovnání s patologií docela malý význam. Tento předmět mi nepřišel zase tak těžký a ve spoustě věcí vychází z patologie a fyziologie (jak překvapující ). Neříkám, že to bylo nějak extra jednoduché, ale po úspěšném složení zkoušky z patologie (a osvěžení základů fyziologie) to už šlo přece jen lépe, hlavně co se množství učiva týče.

Třebaže je patologie považována za nejtěžší předmět třetího ročníku, já na ni vzpomínám velice ráda a moc mě bavila. Vůbec mi nepřišla tak strašná jako třeba fyziologie. Množství látky, které se musíte pro úspěšné složení zkoušky naučit, je skutečně obrovské - možná největší doposud. Ale konečně se už učíte o něčem, co skutečně využijete. Patologie, stejně jako anatomie, je základ všeho. 

Téměř po měsíci vás opět zdravím a přicházím s novým článkem.  Na zimní zkouškové třetího ročníku vzpomínám kupodivu jako na období pohodových zkoušek, žádného velkého stresu a minimum nervů. Ne nadarmo se říká, že zimní zkouškové je ve třeťáku za odměnu.

Mikrobiologii považuji (a myslím, že právem) za nejlehčí a nejpříjemnější předmět v zimním semestru třetího ročníku. Učiva není mnoho a zkoušející jsou hodní a milí - oni tam ani jiní být neumí.

Interní propedeutiku považuji za jeden z nejzajímavějších a nejužitečnějších předmětů 3. ročníku. Konečně se zde učíte opravdovou medicínu - budete vyšetřovat pacienty, zjišťovat od nich informace o jejich potížích a zdravotním stavu a sledovat různé zákroky. Tento předmět mě (a i většinu mých spolužáků) velice bavil.