Pediatrie byla zkouška, které jsem se bála ze všech nejvíc. Máte strašně málo času a strašně moc toho, co se musíte během té krátké doby zvládnout naučit. O to by ale tak nešlo, když člověk pořádně zamaká a učí se od prvního dne (a vlastně téměř nespí, nají se jen narychlo v pauze mezi dvěma otázkama a nemá žádný osobní život ), tak se to tak nějak dá. Mnohem víc mě děsilo to, co se o zkoušce a hlavně o zkoušejících už léta mezi studenty povídá.

Gynekologie patřila k těm příjemnějším státnicím. Docela dobře se učila a navíc to bylo i zajímavé. Nevýhodou je, že převážná většina učiva (narozdíl od ostatních předmětů v 6. ročníku) je úplně nová a vidíte ji v podstatě poprvé. A také to je jediný předmět, kde musíte mít i trochu logické myšlení a představivost (i když já si průchod mimina porodními cestami a všechny ty jeho otočky nezapamatuji asi nikdy ). I když mě učení docela bavilo, tak gynekologie patří mezi pár oborů, o kterých vím, že je opravdu nikdy v životě dělat nebudu. Prostě mi to všechno přijde... neestetické, nebo jak to říct .