Pediatrie byla zkouška, které jsem se bála ze všech nejvíc. Máte strašně málo času a strašně moc toho, co se musíte během té krátké doby zvládnout naučit. O to by ale tak nešlo, když člověk pořádně zamaká a učí se od prvního dne (a vlastně téměř nespí, nají se jen narychlo v pauze mezi dvěma otázkama a nemá žádný osobní život ), tak se to tak nějak dá. Mnohem víc mě děsilo to, co se o zkoušce a hlavně o zkoušejících už léta mezi studenty povídá.

Gynekologie patřila k těm příjemnějším státnicím. Docela dobře se učila a navíc to bylo i zajímavé. Nevýhodou je, že převážná většina učiva (narozdíl od ostatních předmětů v 6. ročníku) je úplně nová a vidíte ji v podstatě poprvé. A také to je jediný předmět, kde musíte mít i trochu logické myšlení a představivost (i když já si průchod mimina porodními cestami a všechny ty jeho otočky nezapamatuji asi nikdy ). I když mě učení docela bavilo, tak gynekologie patří mezi pár oborů, o kterých vím, že je opravdu nikdy v životě dělat nebudu. Prostě mi to všechno přijde... neestetické, nebo jak to říct .

Interna je rozhodně ze všech státnic, co se množství učení týče, na prvním místě. Zároveň bych řekla, že je to i státnice nejdůležitější. Interna je prostě základ všeho a zahrnuje v sobě obrovské množství dalších podoborů.

Chirurgie pro mě byla asi nejpříjemnějším předmětem v šestém ročníku. Výuka je docela dobře organizovaná, hodně věcí umíte už z propedeutiky a i zkouška patří k těm pohodového rázu.

Šestý ročník pro mě byl bezesporu nejtěžším ročníkem za celou medicínu. Učení bylo strašně moc a jen co jste jakž takž udělali jednu zkoušku, hned jste mohli jít sednout k učení na druhou. A že množství učiva je fakt velké. Kupodivu jsem ale nakonec se státnicemi neměla žádný větší problém a zvládla je všechny napoprvé (a doteď nechápu, jak se mi to povedlo ). Tím se rozhodně nechci chlubit, ale naopak vám ukázat, že to není nedosažitelné. Asi jak se říká - těžko na cvičišti, lehko na bojišti.