Biochemie

Biochemie je spolu s fyziologií jedním ze dvou hlavních předmětů druhého ročníku. Třebaže obtížností jsou oba předměty srovnatelné, biochemie je oproti fyziologii o něco lehčí tím, že množství látky k naučení je docela o dost menší. Přesto považuji tuto zkoušku za velice obtížnou a je nutné se na ni opravdu svědomitě připravit.

Výuka.

Biochemie je vyučována v obou semestrech druhého ročníku a výuka sestává z nepovinných přednášek a povinných praktických cvičení. Předmět je ohodnocen 14 kredity.

Přednášky.

Přednášky z biochemie se konají v posluchárně Pavlovova ústavu v ZS 1x týdně v pátek ráno, v LS ještě navíc i ve středu odpoledne, tzn. 2x týdně. Má význam na ně chodit? Záleží opravdu na vás. Jděte se podívat, a uvidíte sami. Někoho přednášky bavily, někomu přišly zbytečné - takhle je to ale téměř u všech předmětů a je jen velice málo přednášek, na které by chodili téměř všichni studenti. 

Praktická cvičení.

Praktika sestávají z laboratorních cvičení, probíhajících v laboratořích v budově Procháskova ústavu a v přilehlých budovách Pavlovova ústavu (CHANOS). Pro splnění zápočtu je nutné mít 100% docházku.

V zimním semestru budete rozděleni do skupin po cca 5 lidech a začínáte praktiky buď v PRO, nebo v CHAN. Po čtyři týdny budete mít každá praktika za úkol udělat jedny laborky (cvičení jsou rozdělena na I. - IV. v PRO i CHAN). Např. vaše skupinka začne na III., další týden tedy půjdete na IV., pak na I. a nakonec na II. Po každých laborkách musíte odevzdat protokol. Někteří vyučující vyžadují protokol od každého, někteří jen jeden od celé skupiny dohromady - je to různé. Poté píšete následující týden test. V testu jsou požadovány znalosti z toho, co jste dělali během uplynulých 4 týdnů. Většinou nejde o nic obzvlášť těžkého. Rovněž máte tento týden možnost nahradit si zameškaná praktika. Jakmile máte hotový blok v jedné budově, přesouváte se do druhé (PRO -> CHAN a naopak). Zde je to opět stejné - každý týden jedno laboratorní cvičení, po každém je nutné odevzdat protokol. Po čtyřech týdnech budete mít seminář na téma Acidobazická rovnováha a následující týden se opět píše test. Jsou zde navíc požadovány znalosti z již zmíněné ABR. Během tohoto testového týdne je rovněž možnost nahradit si zameškaná praktika.

V letním semestru je na programu klinická biochemie a enzymologie. Situace je opět stejná jako v ZS - praktika jsou rozdělena do dvou bloků a každý sestává zněkolika cvičení. V PRO se dělá klinická biochemie a výuka zabere šestery praktika, v CHAN je zase enzymologie a zde jsou pouze čtvery praktika. Po enzymologii následuje ještě seminář na téma Celková antioxidační kapacita.

Po každém bloku je test, v CHANOSu obohacen ještě o antioxidační kapacitu. Během testového týdne si můžete nahradit ty laborky, které jste zameškali.

Zkouška.

Hned na úvod říkám, že zkouška z biochemie je opravdu těžká a není radno ji podcenit. Zkouška sestává z písemného testu a ústní části.

Test - píše se ve velké posluchárně Procháskova ústavu. Test je normálně ručně, ne na počítači jako u ostatních zkoušek. Je poměrně těžký, jde hlavně o to, abyste udrželi pozornost. Co můžete v testu čekat? Přiřazování, přiřazování a ještě jednou přiřazování. Najdete zde tabulku se třemi sloupci, v jednom sloupci jsou vypsané enzymy, ve druhém metabolity a ve třetím dráhy a vy máte za úkol pospojovat, co k sobě patří. Poté vás čeká opět tabulka - tentokrát máte vypsané enzymy a koenzymy a opět přiřazujete, a do třetice opět tabulka, kde přiřazujete k drahám všechny metabolity, které se zde vyskytují. Pozor! V této třetí tabulce je více možností, tzn. jedna dráha může mít jeden, ale třeba i pět metabolitů! Malá rada - u přiřazování, kde je správně jen jedna odpověď, si nejprve vypište všechny dvojice či trojice, které stoprocentně víte a teprve pak se zabývejte zbytkem. Pokud jste si s většinou jisti, je už potom docela jednoduché logicky odvodit, co k sobě patří.

Pak máte vypsaných pár vzorců a vy máte za úkol poznat, o jakou dráhu se jedná, seřadit je, jak jdou po sobě a myslím, že i pojmenovat. Nejčastěji bývá močovinový cyklus, citrátový cyklus, beta oxidace. Pod tím máte ještě pár doplňujících úkolů na daný cyklus. Dalším úkolem je napsat, kolik uhlíků a dusíků mají dané sloučeniny (vzorec psát nemusíte, stačí jen napsat číslo, ale stejně je nutné alespoň zhruba vědět, jak vzorec vypadá...). Pak tu jsou otázky jako které lipoproteiny najdeme nalačno v krvi, které naopak ne, rozdělit aminokyseliny na glukogenní a ketogenní a určit poruchu ABR, když máte zadané hodnoty HCO₃ a pCO₂. Posledním úkolem (a řekla bych, že nejdůležitějším!) je tabulka, kde máte vypsat hodnoty daných látek v krvi (např. cholesterol, bilirubin, anionty, kationty apod... naučte se opravdu všechny, které v učebnici na praktika najdete). To je asi tak vše, co si z testu pamatuji. Pokud budete dobře připraveni, budete uvažovat logicky a vše si několikrát překontrolujete, neměli byste s ním mít příliš velký problém.

Na co si dát při testu pozor:

1. někde je vícero možných odpovědí!
2. v přiřazování v tabulkách se můžete snadno splést, radši si vše 10x zkontrolujte, než odevzdáte!
3. hodnoty v krvi byste měli mít pokud možno max. s jednou, dvěma chybama, velice si na ně potrpí!

Pokud v testu uspějete, pokračujete ten samý den, popř. v další dny ústní částí. Jestliže však v testu neuspějete, na ústní už nejdete a přicházíte o 1 termín. Pro splnění testu je nutné dosáhnout alespoň 50 bodů. Na počet bodů se u zkoušky hodně přihlíží, snažte se proto nasbírat co nejvíce. Ti, kdo to mají jen tak tak, stejně většinou ústní neudělají. Pokud testem projdete, ale u ústní zkoušející zjistí, že máte hodně chyb v tabulce s hodnotami v krvi, může vás test nechat napsat znovu - prostě hodoty jsou základ!

Ústní zkouška - skládá se ze dvou částí - z praktické a teoretické. Nejprve jdete na praktickou část, kde si vytáhnete kombinaci dvou otázek z praktik a pak vás z nich vyzkouší jeden z asistentů. Nejedná se o nic těžkého, téměř všichni touto částí projdou bez problémů. Poté si vylosujete kombinaci čtyř otázek z teorie, uděláte si přípravu a jakmile jste hotovi, jdete k vlastnímu přednesu ke zkoušejícímu. Většinou to bývá tak, že si zkoušející vezme vaši přípravu, pročte si ji a vás se už pak jenom ptá na to, co tam nemáte, tudíž se snažte na papír toho napsat co nejvíc. Pokud se v dané otázce vyskytují sloučeniny, jejichž vzorec umíte, určitě si ho do přípravy nakreslete! Jestliže máte otázku třeba na aminokyseliny, počítejte s tím, že pravděpodobně budete vyzváni k jejich nakreslení. Totéž platí i pro cykly - u těch nejhlavnějších je nutné umět kreslit veškeré metabolity. Pokud u zkoušky neuspějete, ztrácíte termín a bohužel přicházíte i o test, tzn. že na dalším opravném termínu musíte test absolvovat znovu.

Doba potřebná k naučení na zkoušku: 2 týdny (čas je pouze orientační, píšu podle toho, jak dlouho jsem se cca učila já) 

Termíny.

S termíny na biochemii to není vůbec tak růžové, jak by se mohlo na první pohled zdát. Vím, že letos kvůli termínům z biochemie nemělo lehké spaní spoustu studentů. Během celého června je každý týden jeden termín, míst je na každý termín asi 48, takže opravdu dostatek. Termíny jsou vždy sice hned zaplněné, ale vždycky před zkouškou se spoustu lidí odhlásí a nakonec dorazí lidí jen pár. Poté jsou ještě dva termíny v červenci a tím to na spoustu týdnů haslo - nikdo nevěděl, kdy a zda vůbec ještě nějaký termín bude. Na konci srpna se nakonec vypsali ještě dva termíny na září, které se sice opět ihned zaplnily, aby se však těsně před zkouškou zase většina odhlásila. Nakonec byl vypsán na konec září ještě jeden, poslední, termín, na ten už však mohli jít jenom ti, kteří již alespoň jednou na zkoušce byli a šli na opravu. Jak to bylo s termíny v prodlouženém zkouškovém moc nevím, ale myslím, že byl vypsán ještě jeden na říjen.

Takže vám vřele doporučuji přihlásit se na nějaký červnový termín a jít to aspoň zkusit - pokud vám to nevyjde, budete alespoň vypadat v lepším světle, protože jste se na to před prázdninami nevykašlali a na zkoušku jste šli, a tím pádem budete mít rozhodně větší šanci jít na zářijový termín než ti, kteří jdou v září poprvé. A pokud se na nějaký termín přihlásíte, neodhlašujte se! Těžko pak seženete další volné místo a nakonec se může stát, že léto uplyne a vy nebudete mít nic. Fakulta má povinnost vypsat určité procento termínů navíc, než je počet studentů a to vždy dodrží. Není však už její problém, že se z každého termínu skoro půlka studentů odhlásí - míst bylo dostatek. Termíny v září a v prodlouženém zkouškovém v říjnu nejsou povinné, je to jen jejich dobrá vůle a nelze na to spoléhat. A mezi námi, jiít na první termín např. až v říjnu, asi na vás nebudou zrovna extra milí.

Vím, že je letní zkouškové v druháku hodné náročné a někdy se prostě nedá stihnout udělat všechny zkoušky tak, jak byste chtěli. Jediné, co můžu poradit, je již výše zmíněné - neodhlašujte se, nenechávejte to na poslední chvíli a jděte to aspoň zkusit.

Učebnice, literatura.

Na první místo bych dala Základy lékařské chemie a biochemie (Matouš) - tato učebnice je přímo doporučovaná zkoušejícími i asistenty. Je pravda, že je tam toho hodně navíc, ale stačí si pročíst seznam otázek ke zkoušce a vybrat si z učebnice jen důležité věci. Někomu se zdála učebnice náročná, mně se z ní učilo poměrně dobře.

Hodně studentů se také učí z Biochemie pro studující medicíny I. a II. díl (Ledvina). Také jsou to dobré učebnice, ale v některých tématech až příliš stručné. Naopak ale zde najdete pár věcí, které v Matoušovi nejsou a ke zkoušce jsou důležité. Ideální je pořídit si obě učebnice a při učení je kombinovat, avšak je jasné, že finančně to není zrovna levná záležitost. Pokud si pořizujete jen jednu, doporučuji Matouše - toho, co zde chybí je méně, než toho chybí v Ledvinovi.

Na praktika v zimním semestru budete potřebovat skripta Praktická cvičení z lékařské biochemie II. (Humlová, Balvín). Z nich se budete učit i praktickou část ke zkoušce.

V letním semestru zase naopak využijete skripta Úvod do klinické biochemie a enzymologie pro studující lékařství (Kotyza, Balvín, Černý). Opět zde najdete podklady k praktické zkoušce.